ONE BRAIN

One Brain – metoda jednotného mozku (nesprávně kineziologie)  Mgr.  Jiří Barouš

Metoda vychází ze zkušeností obsažených v tzv. kineziologii - nauce  zkoumající pohybové projevy člověka (a bývá někdy takto nesprávně označována). Základem metody je rozpoznání svalových reakcí lidského těla na vnější podněty. Jedná se o rozlišení svalové reakce při pozitivním nebo negativním podnětu. Dále lze také rozlišit míru pozitivní či negativní reakce. Díky rozpoznání svalových reakcí lze nalézt u člověka souvislost fyzických a psychických problémů ve vztahu k různým událostem nebo situacím v životě. Odstraněním takto vzniklých bloků v psychice dochází k optimalizaci činnosti hemisfér mozku (odtud název One Brain - jednotný mozek). Kromě toho dochází také k optimalizaci proudění energie v těle v jednotlivých energetických drahách apod. Metoda umožňuje postupně nahrazovat podvědomé modely chování modely jinými, pro jedince z hlediska jeho života pozitivnějšími.

Samotná praxe odstranění podvědomých bloků spočívá

- v navázání kontaktu s tělem klienta, kdy provádějící je schopen rozpoznat díky změně napětí svalu nejen příčiny vědomé, ale také příčiny podvědomé nebo nevědomé (tedy takové, o kterých klient ani nemusí vědět, neboť jsou "zasunuty" či potlačeny hluboko v jeho psychice). Navázáním kontaktu získává uvolňují od těla klienta odpovědi na otázky typu ano (pevný sval) / ne ochablý sval - při určité citlivosti lze zaznamenat i složitější, a tedy i přesnější odpovědi). Vychází se zde z předpokladu, že tělo "ví všechno" o vzniklém problému. Což je pravda pouze teoreticky. I zde záleží na stupni vnitřní zkušenosti, neboť to určuje rozsah toho, „o čem lze něco vědět“. Nicméně pro běžné použití je to dostačující.

- dále je stanovena míra psychické zátěže vyplývající z problému pro daného člověka, jsou nalezeny okolnosti nebo příčiny vzniku problému,

- v další fázi je prováděna ve většině případů věková regrese (v bdělém stavu), kdy je tělu "vysvětlena pomocí korekcí" možnost změnit svůj vnitřní postoj k dané věci. Nejvíce se užívá například uzavření aury jedince, propojení hemisfér pomocí jednoduchého cvičení, "prosvětlení" těla nebo některé jeho části, obnovení toku energie v jednotlivých částech těla apod. Lze vlastně užít čehokoliv, co tělu pomůže.

- v další části procesu uvolnění problému se tělu fixuje nový - pozitivní postoj v dané věci a současně se kontroluje propojení mozkových hemisfér mezi sebou a těla.

- v poslední části uvolnění se znovu kontroluje správnost provedeného uvolnění, míra zátěže pro organismus, případná souvislost s dalšími problémy.

 

Indikace metody (tedy situace, stavy, kdy lze metodu užít):

1. ovlivnění fyzických nemocí, fyzického stavu člověka. Zde se vychází z předpokladu, že každá nemoc má svůj základ ve stavu lidské psychiky. Jedná se ve většině případů o opakovaná uvolňování vyžadující si schopnost nalézat vzájemné souvislosti mezi stavem psychiky a konkrétní nemocí. Za specifický případ lze považovat

- uvolnění cílená proti alergiím a přecitlivělosti jedince na různé podněty (v řadě případů se jedná o soubory problémů, takže po delších obdobích relativního klidu se problémy mohou ve slabší podobě vracet. Zde je nutno opakovat uvolnění v nových souvislostech)

- snížení napětí v organismu, neschopnost jedince se uvolnit (s tímto může souviset uvolnění chronické zácpy, zlepšení fungování jednotlivých orgánů v těle)

- obezita - uvolnění je faktorem, který pomáhá zhubnout. Platí zde obecné zásady o hubnutí, takže "metoda za nás nezhubne." Může ale být tím, co nám dá motivaci ke zhubnutí a může napomoci přijmout stav hubnutí jako stav žádoucí a pozitivní (nikoliv jak každodenní utrpení, ze kterého není do konce života úniku).

2. ovlivnění problémů učení. Jedná se o dislexii, disgrafii, diskalkulii. Zde má metoda bezesporu velké úspěchy. Kromě toho lze ovlivňovat obecně problémy jako je strach z učení, podání výkonu, zkoušení, lze ovlivnit kreativitu (tvořivost), schopnost projevit se a vyjádřit se. V řadě případů lze docílit zlepšení stavů při lehkých mozkových disfunkcích, koktavosti, hyperaktivity.

3. ovlivnění vztahu k sobě samému - vytvoření schopnosti přijímat se maximálně pozitivně, zbavení se pocitů méněcennosti, někdy lenosti.

4. ovlivnění vztahu k druhým lidem.

5. uvolnění emocionálních zátěží a stresů z minulosti.

6. uvolnění různých typů závislostí, fobií - je nutno postupovat případ od případu a sledovat možnosti pomoci metodou One Brain. Řada závislostí či fobií má stejný předobraz či příčinu v naší psychice nebo ve stavech prožívání určitých momentů existence.

Kontraindikace a omezení metody (tedy situace, stavy, kdy nelze metodu užít):

Kontraindikace nejsou u metody uváděny. Ale platí zde podobné zásady jako u jiných metod, možná ještě výrazněji, než jinde (jedná se o dost silný zásah do lidské psychiky).

Omezení metody:

1. Hodně zde záleží na osobě provádějící uvolnění. Zásadním způsobem může být rozsah prováděných uvolnění ovlivněn množstvím energie kterou disponuje provádějící, jeho mimosmyslovým vnímáním, schopností empatie (vcítění) apod. Obecně lze říci, že při uvolnění lze užít všech metod, se kterými se provádějící během svého života setkal a které dobře zvládl (ačkoliv třeba nejsou klasickou součástí výuky One Brain).

2. Za sporné lze považovat užití metody v případě vážného poškození duševního zdraví nebo - obecně - v případě vážných nemocí. Ačkoliv i v tomto případě lze mnoha lidem hodně pomoci, vždy je nutno mít na paměti skutečnost že "léčení přísluší lékařům, kteří mají také za tuto činnost právní odpovědnost." U některých nemocí (schizofrenie, maniodepresivita v akutním stavu) nelze předpokládat výraznější úspěchy. V případě vážných nemocí musí mít léčený dost času na provedení změn. S tím souvisí

3. postupnost a dlouhodobost metody. Ačkoliv v některých případech lze zaznamenat okamžitý a převratný účinek uvolnění, není toto pravidlem. Záleží na tom, jak jsou uvolňované problémy hluboké a jak jsou provázány s jinými problémy. Proto může hrát roli i počet provedených uvolnění. U někoho se projevy uvolnění mohou dostavit okamžitě, u někoho za několik dnů či až během několika týdnů. Průměrně to bývá mezi 3 dny až týdnem. Výhodou této metody je její cílenost - uvolňuje se konkrétní problém. Tato skutečnost může být ale zároveň také nevýhodou, protože nezasáhne „širší spektrum“ problémů. Např. určitým typem meditací nebo holotropním dýcháním se lze zbavit některých problémů efektivněji a komplexněji, nebo lze také najít podstatu problému a zrovna ji odžít.

4. Je důležité brát v úvahu přecenění možností metody. Projevuje se tak, že ani po několika uvolněních prováděných v souvislosti s jedním problémem, není dosaženo kýženého zlepšení. Toto se častěji vyskytuje v případě ovlivnění fungování těla (nemoci, obezita apod.), než v případě problémů psychiky (vyjma diagnostikovaných duševních nemocí). Omezení spočívá mimo jiné ve vlastním fungování psychiky. Ta si problémy řadí do „shluků“, vztahů a vazeb, které jsou vnitřně funkčně provázané. Pokud se neuvolní „převážná část shluku“, problém z psychiky nezmizí. Může třeba zeslábnout. Proto je vhodné provádět uvolnění více na podobné „téma“. Samotné uvolnění omezí negativní postoje, ale nezmění celé modely chování – zde je nutná spolupráce uvolňovaného, jeho touha věci měnit.

5. Je třeba nepřeceňovat schopnost těla "vědět vše o problému" (viz výše).  Je nutno brát v potaz skutečnost, že ačkoliv "tělo ví", je zde někdo, kdo se snaží o interpretaci. Je třeba poslouchat "hlas těla" a omezit interpretace zjištěného stavu uvolňujícím. Dále je nutno brát v potaz efekt „detektoru lži“. Ani touto metodou – technicky daleko propracovanější a objektivnější, nelze v řadě případů rozhodnout o pravdě. Nehledě k tomu, že i detektor lži lze oklamat.

 Závěr:

Žádná metoda, ani One Brain, není samospasitelná. Napomáhá harmonickému stavu těla, uvolňuje samoléčící nebo autoregulační schopnost těla. Nejlépe lze její užití přirovnat k bezpečnému otevření dveří do nových komnat. Je ale na každém jedinci, aby do těchto komnat vstoupil sám. To už za něj žádný uvolňující nemůže provést.

Při používání metody One Brain měla pro moji osobu mimořádný význam znalost základů transpersonální psychologie, která je skvěle popsaná v knihách prof. Stanislava Grofa (na základě jím popsaných zkušeností došlo k pochopení vzniku řady problémů a nástinu jejich řešení).